Testovací příspěvek

Ahoj Tome,
to je dobře, že jsi už doma a vše proběhlo v pořádku
Bolest hrudníku je snesitelná, pohybuji se už v poho, i když nebudu hrdinsky říkat, že to nezabolí. Nemůžu moc kašlat a nejhorší je, když se začnu smát (což dělám poměrně často), to mě dost bolí (až začnu občas i brečet), i přesto, že mám po operaci už nějakej ten pátek. Ale jinak se to dá v poho zmáknout, jsou jistě horší věci. A my přece nejsme žádný "béčka"
Já byla hodně překvapena pány doktory, kteří byli opravdu perfektní. Vážně pecka!
Ale naopak jsem nebyla moc spokojená sestřičkama tam na pokojích. Perfektní byly sestřičky na JIPce, které byly hodné, ochotné, opravdu suprový. Šla jsem se tam s nimi i rozloučit, když jsem odcházela dom. Vzala jsem jim alespoň bonbonieru Vím, že to není žádný extra dar pro to, jak se o nás starali a zrátka svým milým chováním člověka taky povzbudily. Opravdu ty by si zasloužily přidat na mzdách. Ale když si vezmu ty sestřičky, které byly nahoře, pravej opak (tedy jak které), ale byly nepříjemný, neochotný, nezeptaly se, zda něco potřebujem, zkrátka ty v nás příliš dobrej dojem nevzbudily. Ale tak to je už jedno...
Měj se hezky a brzy se uzdrav
S pozdravem Marti (jo, a zdravím prcka:) )

Ahoj vsem,

na operaci jsem byla v Motole pred dvema lety a pristup a pece lekaru byla vynikajici, jednim slovem profesionalove.Ale se sestrickami na oddeleni mam stejnou zkusenost jako Martina, byli neochotne, nevsimali si pacientu a dokonce mi spletli davkovani leku a ani se nad tim nepozastavili.Jinak musim slozit poklonu ceskemu zdravotnicti, od Homolky, kde mi MG diagnostikovali, pres peci lekaru v Motole az ke Katerinske, s MUDr.Pithou a sestrickami.Po me zkusenosti s anglickym zdravotnictvim se citim v CR rozmazlovana. Diky.Dasa
Zprava pro administratora:):Tuto zpravu odesilam podruhe, nebot poprve se mi okno zavrelo a musela jsem se prihlasit znovu.A jsem si jista, ze jsem poprve prihlasena byla.

Ahoj vsem odvažlivcům kdo tohle to zvladli, souhlasim s tou zpravou o sestrickach v MOTOLE. 1 den kdyz jsem si nemohla pohnout ani hlavou dali mi za cely den sklenici variciho!!!!(pro miasthenika v lete je to preci to nejlepsi)čaje a kdyz jsem rekla ze potrebuji studeny rekli at pockam az vystydne takze jsem pila asi za 2 hodiny.Cely den na pokoji rvaly dve ruzne televize zaroven. pulmetru ode mne vlevo lezel starsi chlap a sestra porad zapominala zahrnout zaves a ja nemohla se pohnout. Na pipak na JIpce nahore reagovali nekdy i po 5 minutech takze kdyby se nekdo dusil, jak je to u miastheniku bezny, tak se nemusi dockat resuscitace. SEbrali mi MUJ!!! Mestinon a davali mi ho jen po mym vyslovenem napomenuti, pri cemz kazda dalsi smena nevědela kam predesla sestra ten Mestinon schovala:) Dale, porad chodili kourit( přez vysloveny zakaz ředitele) nekam ven a docela to bylo z nich citit, pak mi sahali na poopercni rany a ty se opravdu spatne hojili...o nejake sterilite nemohlo byt i reci... Uprostred noci mi oznamili ze musim uvolnit misto na JIPce, a nekolik hodin po operaci me donutili prelezt skoro v gynekologicke pozici temer nahou z monitorovane postele na obyč. Prede mnou stali 3 chlapy ktere jen cuceli a nenapadlo je mi pomoci a ted,mam na jizve vetvicky z toho jak se to šiti trhalo. Odvezli me na obyč. tj.nemonitorovany pokoj kde jsem zazila nejhorsi noc sveho zivota. Vedle mne hlasite "bublaly" dvě holky s pneumotoraxy. Byla jsem dušná a bála jsem usnout a tak jsem celou noc nespala jednak strachy že nemužu dychat jednak z toho ramusu. Nacoz rano me již uplne vycerpanou zacali naživo(bez utisujicih leku) z rozpilovanym hrudnikem nutit se zvednout,citila jsem ze omdlivam ale sestra na mne rvala "at se koukam zvedat nebo zavola rehalibitaci ty se se mnou "parat" ne budou"! Nacoz jsem mela zachvat nejake asi paralyzy kdy jsem prestala citit koncetiny a spodni cast bricha a nikoho to nejak nepohlo. akorat prisla internistka a dala mi oblbovak(na uklidneni), ktery je na miasthenickem seznamu zakazanych leku...fakt děs..
Sestry nam nechteli nosit misy , ohrnovali nosy, tak jsem prvni dny skoro nepila protoze mi bylo trapny jak se chovaly. Samozrejme dehydratace nepřispela k hojeni a tak mi ke dnešku "narostla" vetsi jizva. je to par mesicu ale po tom šoku z nemocnice jsem uplne jina... už se tam nikdy nechci dostat a když v noci nemužu dychat tak se děsím pomyslení že bych musela znovu prozit to peklo, ktere me nastesti nezabilo ale nejspis ani psychicky neposililo...
Jinak doktori ok, nekteri i fešaci:). Chirurgove zvlašt ti lepší, jsou trochu jini..., takovi soustředěni...a jako by byli prekvapeni, že VONO TO taky mluvi...

Je mi líto, že máíte takové špqatné zkušenosti. Já jsem po operaci 5 let, nemůžu říct, že by to bylo nějaká příjemná zkušenost, můj práh bolestivosti je asi nějaký divný, ale mě to bolelo strašně a dlouho. Ale musím říct, že jak sestry tak lékaři byli perfektní, nemůžu říct jediného křivého slova. Předpokládám, že sestry se za tu dobu vyměnily, za mě tam bylo dost slovenek ale byly ochotné, absolutně bez problémů. Berte to tak, že jste tady, máte to za sebou a teď už to může být jedině lepší. Tak hodně štěstí.

Nazdárek všichni,
nevím jak to mají v Motole na III.chirurgii zorganizované, zda všichni pacienti s myasthenii leží na stejném oddělení či na stejném patře. Ale asi to není z technických důvodů úplně možné. Takže já jsem ležel na v prvním patře (uzel C), dveře hnedka u výtahu, vzadu na oddělení byla JIPka a pak jsem ležel na pokoji č.2 ten je na levé chodbě po příchodu na oddělení a říkám sestřičky fakt super. Ale je to o lidech, mohli jste ležet jinde nebo natrefit na jiné sestřičky. Bohužel z Pardubic také vím jaké je to dohadovat se se sestřičkama, když nemáte sílu vstát, dýchat natož mluvit a rozčilovat se. Jak, ale řiká Líba buďme rádi, že to máme za sebou a že už to může být jen lepší.
Pane doktore musím se přidat k Dáše - v neděli jsem psal tento příspěvek 3x (vždy jsem byl přihlášen) a při odeslání mě to vždycky hodilo hlášku, že jsem odhlášen a neodeslalo to. Nic si z toho ale nedělejte, Billovi to trvá taky kolik let než řádně rozchodí nový windowsi:)
Přejí Vám všem hezký den Tomáš